Největším problém podle mě je, že se dost lidí k některým otázkám staví tak, že pro ně existují pouze dvě odpovědi. Pro příklad se můžete představit nyní nejvíce propíranou otázku o uprchlících. Přesněji: Chcete imigranty (uprchlíky) v ČR? Samozřejmě se nabízí dvě odpovědi - ANO, NE. Na první pohled to vypadá na jednoduchou odpověď - vyberu si tu, která mi je bližší a té se držím. Jenže to je právě ten chyták. Čím jsou odpovědi ANO a NE? Jsou mezními odpověďmi (extrémy) na složitější otázky a tušíte správně, že mezi odpovědí ANO a NE existuje prostor, který nám dává možnost na třetí odpověď (složitější).
Pokud si někdo vystačí s odpověďmi ANO nebo NE na složitější otázky, má tzv. černobílé vidění světa.
Nyní probereme extrémy u otázky na imigranty. Pokud říkáte ANO (ve významu bereme všechno, co má nohy ruce), tak jste tzv. "vítáč" nejtěžšího kalibru, kterému mu je úplně jedno, kdo sem přijde a co tu bude dělat. Na druhou stranu odpověď NE (ani jeden imigrant nepřekročí hranice) hraničí s xenofobií, kde v našem státě nesneste žádného imigranta a vůbec vás nezajímá, že může jít o člověka, kterému jde třeba o život. Vemte si, že za dob komunismu utíkali stovky lidí od nás do zahraničí, protože některým z nich hrozila smrt. S odpovědí NE byste je jako obyvatel okolních států chtěl vracet zpět s tím, že je vám úplně jedno, že budou třeba popraveni. Jistě uznáte, že oba extrémy jsou špatně, a že existuje něco mezi - třetí odpověď, která se nachází někde mezi výše zmíněnými extrémy a mohla by znít nějak takhle: Jsme ochoten přijmout nějaké uprchlíky, ale musí být prověření, že to nejsou ekonomičtí imigranti a musí dodržovat zvyklosti a hlavě zákony našeho státu.
Stejně se dá pojmout otázka, zda má být ČR v EU, která je o dost složitější než ta s imigranty. Najdou se výhody i nevýhody. Posouzení tak složité otázky vyžaduje strašně moc znalostí. Ale pro lidi s černobílým vidění světa to přijde strašně jednoduché. Na jedné zjednodušené informaci jsou schopni ocenit celé naše členství v EU.
Zde si dovolím malou odbočku k matematice, která měla do roku 1965 problém podobný s černobílým viděním světa - výroky se hodnotily pouze jako pravdivé nebo nepravdivé, ale fuzzy logika tohle všechno změnila. I když o fuzzy logice třeba nic nevíte, tak doporučuji tento článek jako zajímavost - https://www.upol.cz/nc/zpravy/zprava/clanek/fuzzy-logika-umoznuje-resit-prakticke-problemy-je-blizka-lidskemu-uvazovani/
Černobílého vidění světa je dost často zneužíváno politiky, kteří vám složitou otázku podají tak, abyste měli nutkání na ni jednoduše odpovědět. To u lidí s černobílým vidění vyvolá sympatie s tím daným politikem. Proto je tak důležité se vyhýbat jednoduchým odpovědím na složitější otázky. Extrémy jsou v drtivé většině špatně a měli bychom cílit někde mezi. Na druhou stranu si můžete tak trochu ověřit, jakou kvalitu vaše odpověď (názor) má. Čím více se blížíte k nějakému extrému, tím více byste měli být na pozoru, že je někde chyba.
Nabízí se zde analogie k matematice, přesněji vyšetření funkce. Pro lepší pochopení funkce se nejdříve najdou krajní body, extrémy atd. a pak člověk dostane dobrou představu jak se funkce chová. Podobný postup se dá použít i při vytváření názoru, zkoumání nějakého děje atd.
Nyní něco málo o mozku a jeho práci s informacemi. Když přijímáme informace, tak náš mozek pracuje tak, že se snaží všechno se vším porovnávat a hledat v tom celém balastu informací harmonii - aby ty všechny informace spolu nějakým způsobem ladily. Proto rádi přijímáme informace, které nám nějakým způsobem potvrzují to, co si myslíme a odmítáme to, co by nám tu harmonii mohlo rozbít. Harmonie je pro mozek důležitá, jinak bychom se z toho brzo zbláznili. Proto je taky důležitá kvalita informací, které do mozku ukládáme. V dnešní době je opravdu těžké něčemu věřit, každý si může napsat co chce a je pak těžké poznat, jestli je to pravda či nějaká mystifikace. Zde je důležitá role kritického myšlení a ověřování zdrojů, které funguje něco jako antivirový program na vašem PC. Nechcete si přeci zavirovat váš mozek.